Metodika práce

1. Individuální přístup

Při práci s dětmi je uplatňován individuální přístup (žádné dítě není stejné – z toho plyne nutnost zohlednění každé individuality.) Z tohoto hlediska volíme následující postup:

  • zjišťujeme úroveň ve vývojových oblastech dítěte (především pozorováním či informacemi od rodičů),
  • volíme vhodný typ systému komunikace (konkrétní předměty, fotografie, piktogramy, psaná forma),
  • vytváříme vhodné pracovní místo, strukturu prostředí dle aktuálního složení skupiny
  • vycházíme z informací od rodinných příslušníků
  • v případě problémového chování volíme vhodné strategie jejich řešení (např.ukončení problémové činnosti a nabídka jiné, zapojení ostatních dětí, ponechání dítěte na místě a provádět pouze bezpečností pozorování, zvýšení intenzity činnosti).

 

2. Zařazení bloků strukturovaného učení

Při hlídání dětí se jedná především o děti malé, ale přesto (nebo právě proto) je nutné během dopoledne zařazovat krátké bloky strukturovaného učení.

Při hlídání dětí v občanském sdružení Příliv pro rodinu jde především o rozvoj dítěte v dětském kolektivu a zvýšení kompetencí dítěte v oblasti sociální, sebeobslužné a kreativní. Pro práci se skupinou budou jednotlivé bloky zařazovány dle aktuálního stavu skupiny a dovedností pracovníka. Je však doporučeno dodržovat tyto principy:

  • Na počátku, vždy během změny činností a na konci odpoledne představit dětem strukturu času – tzv. „časový plán“ (co budeme dělat – rozvrh dne, či delšího časového úseku).

Toto pomáhá dětem předvídat události, zlepšuje orientaci v čase, dává odpověď na otázku „kdy“, pomáhá odlišovat jednotlivé aktivity od sebe, vede k větší samostatnosti.

Dodržovat jednotlivé zóny prostoru tj. struktura prostředí – vytyčení místa pro jednotlivé činnosti během dne (stůl pro individuální práci, jídelní stůl, prostor pro odpočinek, výtvarné činnosti, apod.) pomáhá dětem orientovat se v prostoru, dává odpověď na otázku „kde“.

  • Strukturované činnosti – nácvik konkrétních činností za pomoci vizualizovaných návodů, na kterých jsou postupně znázorněny jednotlivé kroky dané činnosti nebo ukázkami přímé práce.
  • Jednotlivé bloky mohou být v následujících rovinách:

 

A) Tvorba

Cílem těchto prolínajících se činností je rozvíjet u dětí schopnosti jemné motoriky, zlepšovat schopnost koncentrace, rozvíjet grafomotorické dovednosti, nabízet možnost něco „vytvořit“. Při společných pracích se učit spolupracovat a navazovat kontakt s ostatními. Tato oblast také nabízí rozvoj fantazie a tvořivosti. Může být i vhodným prostředkem relaxace. Délka pracovně-výtvarného bloku je cca 30- 40 minut.

Samotné činnosti předchází krátká motivace (říkanka, pohádka, rytmizace, práce s obrázky, předložení hotového výrobku). Všichni pracují na společném tématu s individuální mírou účasti. Součástí terapie je úklid pracovního místa. Je zde snaha o propojení s oblastí učení, rozumové a smyslové výchovy. Organizace bloku vychází ze zásad strukturovaného učení (obrázkový či předmětový scénář, rozkrokovaná práce).

Využíváme nejrůznějších materiálů: různé druhy papírů, odpadový materiál, přírodní materiál, dřevo (řezání, zatloukání, broušení, natírání), keramická hlína a sochařská hmota (mačkání, válení, krájení, vykrajování), lepidla, temperové barvy, prstové barvy, tuše, uhle, pastelky, textil (stříhání, lepení). Materiály zpracováváme pomocí rozličných technik a nástrojů (prstů, štětců, štětek, houbiček, razítek, ťukátek, škrabátek, válečků).

 

B) Pohyb

Cvičení je zaměřeno především na rozvoj motorických dovedností, koordinace pohybů, uvědomování si vlastního těla. Rozvíjí orientaci v prostoru, přispívá k rozvoji napodobování, komunikace a porozumění řeči. Důležitou součástí jsou „cvičení prožitková” založená na emotivním podkladu (buben, hudba, zpěv…). Tato cvičení vychází z oblíbených pohybových aktivit dětí (točení, poskoky,…) a hrají důležitou motivační roli.

Cílem je osvojení základních motorických dovedností nezbytných pro provádění vyrovnávacích cvičení, prožitek z pohybu, nová zkušenost s vlastním tělem, navázání kontaktu. Již od počátku jsou do cvičení zařazována jednoduchá uvolňovací (protahovací) a posilovací cvičení.

Důležitou roli hrají používané pomůcky a náčiní, které plní funkci názornosti, strukturalizace a motivace (podložky, šlápoty, míče, kroužky, lana, obruče, trampolína, balanční míče, akupresurní míčky, šátky a podobně). Nezbytným je rytmický doprovod (říkanky, tleskání, dupání, hudba…)

Charakter celé cvičební jednotky vychází ze zásad zdravotní tělesné výchovy a je založen na pravidlech strukturovaného učení: Úvodní část – rušná (rozehřátí), hlavní část (vyrovnávací a rozvíjející), závěrečná část (relaxační). Obvyklá délka cvičení je 30 minut včetně zahájení a zakončení.

Za hezkého počasí probíhá pobyt venku.

 

C) Hudba

Přispívá k rozvoji smyslu pro rytmus, rozvoji řeči. Zlepšuje schopnost koncentrace, nabízí prostor pro relaxaci. Využíváme dětských, lidových písní i skladeb umělých. Mezi oblíbené patří především rytmické skladby. Pro rozvíjení rytmu využíváme také krátkých říkanek, jejich rytmizace a pohybového vyjádření.

Probíhá ve skupině pravidelně každý den. Je založena především na aktivním zapojení dětí – dle individuálních schopností – prostřednictvím rytmických nástrojů (dřívka, buben, ozvučné bloky, rolničky…) a hrou na tělo (tleskání, dupání, pleskání,…). Dále pak, je-li to možné, prostřednictvím zpívání (ve skupině, sólo). Učí se vybírat písničku dle obrázkového zpěvníku. Učí se poznávat melodii jednoduchých písniček. Děti se zapojují dle svých individuálních schopností, zpravidla s asistencí dospělého.

 

3. Důraz na komunikaci

Nácviku komunikace, schopnosti vyjádřit základní přání a potřeby, je věnováno značné úsilí. Používáme různé metody alternativní komunikace. Každý pracovník si volí adekvátní slovník a především ustálená označení věcí, stavů, prostředí, procesů a jevů pro jednoznačné pochopení situace. Pracovník se vyhýbá používání nevhodných výslovnostních způsobů (např. šišlání, nevhodné křičení, drmolení, nevhodné výrazy) a i u dětí napomáhá osvojení správných mluvních projevů a komunikace s ostatními dětmi .

 

4. Nácvik sebeobsluhy

Provádí se po celou dobu pobytu dítěte a jedná se především o základní sebeobsluhu – mytí rukou, toaleta (nočník), uklizení hraček, pomoc při oblékání, příprava na svačinku…

 

5. Volná hra

Během celého dopoledne je nutné zařazovat  prostor pro volnou hru. Děti se učí hrát si s běžnými hračkami a také dostávají možnost výběru oblíbené činnosti. Je čas na hraní společenských her spolu s dospělým dle věku dítěte a aktuálního složení skupiny. Je zde kladen důraz na relaxaci a uvolnění.

 

6. Čas na odpočinek

V průběhu dopoledne zařazujeme chvíle odpočinku s knihou, poslechem klidné hudby či s vyprávěním.