2013 - Příměstský tábor - Zachraňte princeznu (fotky zde)

 

Zachraňte princeznu

 

V čase dávno minulém,
kdy rytíře se v turnajích bili,
na hradě z krabic stavěném
mladí král s královnou žili… mladí…

 

V hradu však všechno dávno zchátralo,
na stráže spadl padací most,
v komnatách jedenáct princů chrápalo
a královně došla trpělivost.

 

„Koukejte vstávat nebo se neznám!“,
zařvala královna z plných plic.

Museli do světa vydat se ku princeznám,
nepomohly jim prosby nic.

 

Sedmero řek a lesů prošli,
v dáli se zámek ukrývá.

Koně jim však hlady dávno pošli
a princům už taky moc sil nezbývá.

 

Přesto však stanuli na zámku před králem,
najedli se a napili…

Když zjistili, že zámek je pln princezen,
přemýšleli, jak by se ztratili.

 

Král šťastný jak blecha,
že provdá své dcery,
zradu tu rychle vytušil.

V noci si tajně sbalil kufry
a ze zámku se vytratil.

 

Ráno, když princezny všechny vstaly
a uviděly ten /pípípíp/,
rychle všem princům spočítaly
jejich doživotní ortel.

 

„Táta nám zdrhnul, co si teď počneme?

Kdo veškerou práci zastane?

Vedle tu chrápe hromada princů,
krušný čas jim teď nastane.“

 

Počala rada princezen jasných.

Úmysl nesmí se prozradit.

Spiklenců osmnáct máme tu krásných,
prince je třeba navnadit.

 

Princové nadšeni z krásných dívek,
s vidinou hodných ženušek
těší se, jak jim uklidí chlívek.

Ty však už chystají obušek.

 

Uplynulo mnoho roků,
než princové se vrátili.

Král s královnou jiskru v oku
už před lety ztratili.

 

Když viděli však své šťastné syny
s princeznami v laskavém objetí,
s vidinou přírůstku do rodiny,
neubránili se dojetí.

 

„Štěstí a láska ať vládne rodu
navěky, jak je tomu dnes.“

„A potom půjdeme do důchodu.

Teď však zahajuji svatební ples!“